Folklorní sdružení Jánošík BrnoS láskou k tradicím

(459) Folklórní déjà vu

Je tomu deset let, co po čtvrtstoletí úspěšného spolkového kulturního a společenského života, byla z důvodů insolvence ukončena činnost jedné z velkých organizací dětí a mládeže v naší, lidovou kulturou a tradicemi bohaté zemi. Zaniklo, v roce 1990 založené, Folklorní sdružení ČR.

V době jejího vrcholu ji předseda Zdeněk Pšenica vždy charakterizoval slovy:  „Organizace má přes 400 členských folklorních souborů a 65 folklorních festivalů a slavností. Členy je přes 12.000 dospělých i dětí, tanečníků, zpěváků i hudebníků, řada jednotlivců, příznivců a milovníků české, moravské a slezské tradiční lidové kultury. Ústřední organizace se sídlem v Praze podporuje vznik regionálních uskupení v celé republice a úzce s nimi spolupracuje.“ Pro své členské kolektivy vydávala časopis, pořádala celostátní soutěž dětských zpěváků lidových písní, přehlídky dětských i dospělých folklorních souborů, taneční vzdělávací kurzy, vydávala metodické materiály a materiálové (taneční i písňové) sbírky, pořádala národní krojový ples, mezinárodní folklorní festival v Praze, podporovala  video- a fotodokumentaci v regionech pořádaných festivalů a slavností, starala se o ochranu práv kolektivních členů, zajišťovala finanční prostředky pro pořádání letních táborů či pořízení vybavení a doplnění krojové nebo nástrojové základny souborů. Souhrnně pro své členy zajišťovala pojištění, zvala zahraniční soubory k hostování, podporovala umělecká zahraniční turné svých členů. Střechová instituce sdružení byla členem několika mezinárodních organizací zabývajících se lidovou kulturou a folklorem a formou kvalitní a četné propagace šířila povědomí o našich tradicích po celém světě.

Jako zakládající člen sdružení jsem se na této činnosti výrazně podílel celých 18 let. Třetinu uvedené doby jako nejvyšší a dvě třetiny aktivního období jako druhý nejvyšší představitel organizace.

Z tohoto letmého ohlédnutí za téměř čtvrtstoletím poctivé každodenní práce představitelů střešní organizace, regionálních sdružení i jednotlivých členských kolektivů na mne padá bolest z úpadku sdružení a ztráty obrovské prestiže a iniciativy organizace, která zanikla z důvodů nejasností v jejím financování, způsobenými velkou ambiciózností programu a opakovaným nedostatkem prostředků na jeho krytí.  Letos na jaře jsem u hrobu nejvýraznějšího předsedy, který by se v tyto dny dožil 60 let, v mysli jménem bývalých členů poděkoval žijícím zainteresovaným kamarádům za léta nádherné spolupráce a těm, kteří již tento svět dle úradku Božího bohužel opustili, vyjádřil dlouhou, ale velmi smutnou vzpomínku… „Kamarádi! Byla to nádherná léta tvořivé a jedinečné spolupráce ve prospěch folklorního hnutí v našich končinách, léta velkého přátelství i krásných činů! Díky za ně! Zůstaly jen vzpomínky a mnohým pozůstalým oči pro pláč!“, končil jsem svá nevyřčená slova útěchy a rozjímání.